Poté, co naše mnichovská jednota úspěšně zorganizovala tradiční sraz zahraničních Sokolů v rakouském Oetzu v minulém roce, byli letos s jubilejním 35.ročníkem na řadě zase „domácí“, tj. naši bratři a sestry z rakouské župy ve Vídni. Zřejmě i tento fakt, že tíha celé organizace tentokrát neležela na našich bedrech, také přispěl k tomu, že letošní mnichovská výprava rozhodně nepatřila k těm nejpočetnějším – do Oetzu nakonec přijeli jen manželé Trunčíkovi, Ungerovi a Jirouskovi a v roli „sedmého Šmudly“ i pisatel těchto řádků. Myslím si však, že nikdo z účastníků nakonec nelitoval, že se na prodloužený víkend 10.–12. května vypravil k Piburgskému jezeru, aby zde stejně jako v uplynulých letech prožil sváteční čas mezi lidmi, které spojuje stejná myšlenka vzájemnosti i stejný druh zábavy, a to bez ohledu na to, zda jsou to již staří známí, nebo naopak noví účastníci, kteří sem přijeli poprvé.